pondělí 24. června 2013

Romové, opravdu terorizují slušné lidi?


V české společnosti se pravidelně objevují silné vlny "anticiganismu", tedy nenávisti vůči Romům. Klasickým argumentem je jejich údajně odporné chování, násilí, nepřizpůsobivost, žádná vůle k práci. V hlavě ohledně tohoto problému mám tři mementa.

První memento je z rodinné oslavy, kdy jsem už neunesl xenofobní poznámky a začal se hádat s ostatními u stolu. Padali velmi stereotypní poznámky o pořádku, kriminalitě a podobně, i přesto že mnozí z těch co seděli u stolu, měli v tomto směru velké nedostatky. A to jak v pořádku a hygieně tak se vztahem k zákonům. Přesto,že sami měli chyby, jim to "zlé romství" bylo skvělou výmluvou k označení toho, kdo způsobuje sociální a ekonomické problémy. Ano Romové nám údajně paraziticky odsávají ze státní kasy. Taková blbost. Vemte si kalkulačku. Najděte si kolik je Romů v ČR a najděte si číslo, kolik je celkem nezaměstnaných. Běžte a podívejte se kolik peněz putuje na sociální dávky a kolik peněz se utopilo v podivných kazuzách, tunelech a uplátcích. Udělejte to, najdi si ta čísla. Prokaž, že nejsi blb. Až to uděláš, zjistíš velký nepoměr. Zjistíš, že Romové neparazitují na státní kase. Ale chceš to vůbec? Není lež pohodlnější?
Na této oslavě padly dvě zajímavé otázky. "Ty máš rád cigány? Proč proboha?" Je to jednoduché. Jsou to lidé. Každému člověku bez ohledu na jeho původ, barvu pleti, vyznání sexuální orientaci a bůhví co ještě dám šanci na nepopsaný list. Co to je? To je taková moje malá filozofie, rozhodl jsem se, že odstraním chybu ve svém myšlení a nebudu si dělat přeběžné názory na lidi. Prostě ať jsi, kdo jsi, máš šanci mě poznat, nemám vůčo tobě žándé výhrady. Pokud mi někdo nesende, tak mi nesedne. Nevím proč bych to měl spojovat s nějakým znakem. Kdybych takot začal myslet, všiml bych si, kolik mě podvedlo tlustých a brýlatých. Všiml bych si, že poteotvaní lidi víc lžou. Všiml bych si, že lidé s hustým obočím víc smrdí. Všiml bych si spousty nesmyslů, protože bych náhodným setkáním pár lidí, co mají něco společného dal velký význam. Takové myšlení je možné jenom pokud je člověk neskutečně pyšný a nemá pokoru před světem. Jak jinak by mohl takto soudit všechny, aniž by poznal každého jednotlivě? Kdyby sis nemyslel, že jsi pupek světa, nedovolíš si říct ani bů vůči lidem, kteří se počítají na tisíce. Na základě této chyby ve vnímání nedávno vznikla stránky Stop Čechům a Čechy v ČR nechceme. Autoři stránky absurdně všechno špatné co dělají lidé s bílým pigmentem v prostředí Cesk republiky hodili na všechny bílé Čechy. Pročti si to a popřemýšlej, jak se cítíš. Přesně takto se cítí všichni lidé, které uráží banda hlupců na základě jejich původu.
Důvod, proč lidé proti Romům vystupují, je prostý. Jsou to srabi. Mají strach se postavit státu, mají strach se postavit pánům. Mají strach vzdorovat moci, protože mají mentalitu otroků. Mají strach být trošku lepší uvnitř a radši hledají chyby na jiných. Proto si najdou ještě větší ubožáky, než jsou oni sami a svalí na ně vinu. A je jedno, jestli to jsou Romové, Indiáni, černoši, Palestinci, ženy, děti nebo židé. Hlavně někoho ukřižujte, ať máme klid, to je jejich přístup.

Druhá varovná vzpomínka vznikla při sledování záznamu fašistického koncertu v Bzenci, kde Fanánek, známá to celebrita, označuje Romy za šmejdy, obdivuje Landovu a Matáskovu rasistickou kapelu Orlík a vychvaluje neonacisty Krátký proces, kapelu herce Rogela. Nad tím vším visela vlajka časopisu Reflex. Je evidentní, že česká (a slovenská) společnost je náchylná k fašismu. Povšiměte si těch jmen a pochopíte, jak v 90. letech byli mnozí umělci sami iniciativní v šíření nenávistných a fašizujících myšlenek. Mám pocit, že se to dnes vrací znovu. Populističtí politici sbírají voliče pomocí xenofóbních*  urážek, Jarek Nohavica a Aleš Brichta trousí  něco o cikánech. Podobné nálady se začínají objevovat i na místech, kde by to nikdo nečekal, třeba mezi pankáči, lidmi kolem hip hopu. Podobně mě šokovali různé vymyšlené příběhy, publikované velkými médii s pokladníkem romské strany a zapáleným hradem. V tomto ohledu člověk opravdu nemůže věřit ani celebritám, ani politikům, ani médiím. Jediné, na co je potřeba se spolehnout, je etika a morálka!
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
*Xenofobie je strach z cizího. Vzhledem k tomu, že Romové nejsou rasa, popravdě patří do stejné rasy jako Slované, tak negativní hodnocení celé skupiny Romů bez rozdílu, musím označovat jako xenofobii. Etický a morální rozdíl v tomto konkrétním případě je minimální, protože ten kdo hodnotí u nás Romy se stejně dívá zejména na pigment.


Třetí zážitek, který se mi zaříznul do paměti byl s učitelkami prvních tříd. Řešili problémy ohledně Romských rodičů a jejich dětí. I když na byli na škole ještě problematičtější rodiče neromů, přesto ti "Cigáni" bylo opravdu strašní. Od jisté firmy dostali tyto učitelky ZDARMA balíček s denní hygienou pro děti. Naprosto mě šokovalo, když jsem zaslechl: "A cgiánům, nic nedám." Proboha, proč někdo trestá děti za jejich etnický původ a neschopné rodiče? Proč neustále hledají spojitost mezi původem a chováním. tyto učitelky by argumentovali tím, že místní Romové jsou prostě problematičtí. No já se ani nedivím, jsou to taky nejchudší rodiny z celého města, dlouhodobě nezaměstnaní. Ale kdo by měl  dát aspoň těm dětem naději na něco lepšího, když učitel ne? Aspoň zkušenost, že až tak moc nezáleží na tom jakou barvu má moje kůže by byla cenná pro tyto děti. Na tomto příkladu jsem pochopil, nakolik lidé, kteří neřeší své problémy, kteří jsou zasaženi předsudky, dokáží ublížit klidně i dítěti.

Jsou Češi schopní pogromů? Jsou schopni rasové segregace? Historicky na našem území je chování majority vůči Romům velmi špatné. Vzpomeňme například na xenofobní zákony z první republiky (Masaryk vzor demokracie?) nebo na současnou ostudu, zejména politických parazitů, neschopnost zrušit prasečák v místech, kde byla během druhé světové války nacisti v koncentračním táboře likvidovali Romy. Ještě teď si vybavuji, jak nás ve škole učili, že v Česku žádné koncentráky nebyli. Podle toho, co mi řekli mí romští přátelé a známí, stále je v naší společnosti dusivá atmosféra nenávisti nebo aspoň naštvanosti vůči všemu "cigánskému". Vůbec se jim nedivím, česká společnost je negativně naladěná vůči čemukoliv "nenormálnímu". A jsou lidé z Česka schopni pogromů? Ano a už se to párkrát stalo. Na našem území docházelo k pogromům na židech, také byli obviňovaní ze všeho možného i nemožného. Tato nenávist, běžná ve středovkěu vyvrcholila během druhé světové války. A rád bych na tomto místě upozornil, že spousta Čechl a Slováků byla do pomoci nacistům při vyhlazování zapojena. Nedělejme is prosím iluze, že lidé žíjící na našme území jsou lepší než nějací ti druzí. Všichni lidé podléhají chybám, když jsou slabí. A co se stalo po po skončení druhé světové války? Nastal divoký odsun Němců. Nikdy jsem se o toto téma hluboce nezajímal, ale když jsem náhodou shlédnul dokument o Přemyslu Pitterovi, pochopil jsem, jak zlé to bylo. V internačních táborech pro německé obyvatelstvo hlady umírali děti. Německé děti. Češi budovali koncentrační tábory pro Němce. Umírali tam kormě dětí, také dospělí lidé, kteří neměli s nacismem nic společného. Pokud chcete argumentovat kolektivní vinou, sežeňte si informace o Weisse Rose nebo Edelweiss Piratren. Do roku 1945 u nás komformní většina mlčela, většina lidí zbaběle seděla doma, když lidé v odboji umírali při boji s nacismem. Ale v momentě, kdy jim žádný trest nehrozil, šli zabít prvního Němce, kterého potkali a nezajímala je žádná vina. Co dělal tvůj praděda nebo prababička v roce 1945? A co budeš dělat ty, až se zlo mezi lidi zase vrátí a bude se vraždit na ulicích? A ono asi bude, lidi se mnoho nepoučili.

Tak kde je sakra problém? Ano i já jsem je potkal. Opilce, zloděje, rodiče co kašlou na své děti, "spodinu". Zajímavé ovšem bylo, že spousta z nich byli lidé s velmi světlou pletí. Rozhodně by je žádný xenofób nepočastoval urážkou ohledně jejich kůže. Pro ty xenofobní lidi, kteří věří, že jen Romové páchají kriminalitu a nejsou sto si osvojit některé zálady slušného chování, musí být záhadou, že se takto chová i spousta neromů. Záhada hodná zařadit do seriálu Akta X. Problém podle mě je v chudobě, v tom, že nikdo s těmito lidmi nepracuje a ani neexistuje nějaký opravdu zaručený způsob nebo organizace, která by je z těchto podmínek rychle vytáhla. Ano je potřeba vzájemná pomoc a solidarita. Člověk je od přírody tvor společenský a pokud nebudeme jako lidé mezi sebou spolupracovat, vymřeme. Současná doba je ekonomicky velmi tvrdá, bohatí bohatnou, chudí chudnou. Romové i neromové mají stejného nepřítele, tento systém, který nás ožebračuje. Systém, který své otrokářství maskuje za pozlátko. A co náš společný nepřítel dělá? Směje se nad bratronenávistnými boji na ulicích.

A jak se na Romales dívám já? Miluju je. Miluju jejich hudbu. Líbí se mi svoboda kočovného života. Mrzí mě, že jim tuto svobodu vzali. (Na nějaké kradené slepice sere pes. Maso je stejně vražda.) Miluju všechny lidi bez rozdílu. Svět je pestrý a zbláznil bych se, kdyby měl být uniformní. Co si budu nalhávat, sám jsem divný, nikdy jsem nezapadl, nikdy se nepřizpůsobil. Proč já bych něco takového měl požadovat po jiných? A proč zrovna v této nemocné době? Martin Luther King měl pravdu, když říkal, že máme být hrdí na to, že jsme nepřizpůsobiví. Mám mezi Romy přátele, ale není to nic zásadního, co by mi neustále vyskakovalo v hlavě, když jsem s nimi. Proč? Protože mají úplně stejné přednosti a slabosti jako ostatní. Mají stejné krevní skupiny, pijí stejnou vodu a musí na záchod stejně jako všichni ostatní lidé. Každý člověk si zaslouží být milovaný. A jenom jako jednotné lidstvo bez zdí můžeme řešit obdobné problémy, o kterých se tu stručně zmiňuji. Pokud vidím, že je někdo chudý a má problémy, nabídnu mu pomoc. To je slušné chování! Pokud vidím nespravedlnost, nemohu mlčet, to je slušné chování! Opravdová slušnost a lidskost neleží v oblasti nadávání někomu, že je špína. Pomoc, solidarita, láska k lidem, etika. A asi nejhorší na celé te situaci je, jak tato slova dne spůsobí pro mnohé prázdně. Pro mne prázdná nejsou, měním je v činy, vím co si pod nimi mám představit.


A na závěr pár skladeb od nemnoha romských hudebníků, které mám opravdu rád.


čtvrtek 23. května 2013

Die Toten Hosen - Pushed Again

Nepodléhejme iluzi, že svoboda je vnitřní stav, ke kterému se může každý dopracovat vždycky a kdykoliv. Není to celá pravda, pořád je tady tlak, který chce, abychom byli nesvobodní. Neustále jsou u moci (ne)lidé, jejichž jediný zájemm je zvyšování své moci a kontroly nad námi. Pořád jsou na této planetě místa, kde diktatura bují nepokrytě. Ubývá těch míst? Bohužel mám pocit, že spíše ne. Nezapomínejme na bratry a sestry v nouzi. Nevzdávejme touhu rozkopnout dveře a říct, se mnou se takto zacházet nebude a už vůbec ne s mými spolupozemšťany.

Přeložený text:
Šeptající hlasy v mé hlavě,
znějí jakoby volali mé jméno,
těžká ruka třese mou postelí,
budím se a cítím napětí,

Cítím se být zase zase utlačovaný.

Proč bych měl jít tam, kam všichni jdou?
Proč bych měl dělat to, co dělají všichni?
Nemám rád, když se ke mě dostaneš moc blízko,
Nechci být pod tvým palcem.

Cítím se být zase zase utlačovaný.

Proč me proště nenechás na pokoji?
Samota je věrný přítel.
Zhasni světla - nejsem doma.
Nevidíš, že nepotřebuji tvoji pomoc?

Jdeš příliš rychle, když já chci zpomalit.
Nutíš mě běhat, když se chci procházet.
Posíláš mě dolů po kamené cestě,
jsem zmatený, když začneš mluvit.

Cítím se být zase zase utlačovaný.

Proč me proště nenechás na pokoji?
Táhneš mě přímo k okraji,
musím tam jít, když jsi mi podtrhl lano.
Netuším, kam se dobré časy poděli.

A je mi zle z té bolesti v mé hlavě.

A jsem vystrašný, jsem zase utlačovaný.

Je toho víc, než já nesu.
Je to jako řemen utahovaný kolem moji hlavy.
Když budeš pořád tlačit, něco se poláme.
Nutí mě to si myslet, že by mi bylo líp jako mrtvému.

Proč me proště nenechás na pokoji?
Samota je věrný přítel.
Budu si řídit život po svém.
Já jenom chci, aby tento útlak skončil!

pondělí 20. května 2013

VA - SLAP SHOT FROM PEACEMAKER VOLUME 1

 

Vždycky mě bavilo dělat něco jako kompilace a stavět vedle sebe interprety, které něco spojuje. Hodlám v tom pokračovat. Takže tímto vyhlašuji začátek seriálu volně šiřítelných  kompilací "... From Peacemaker". Stáhni, poslechni, pošli dál.
Tato výběrovka se nese v rockovém duchu. Nic hlubokého, čistá zábava. Čas nahodit džísku a točit řepou.

TRACKLIST:
AC DC - T.N.T.
Danko Jones - I Think Bad Thoughts
Jet - Are You Gonna Be My Girl
Rose Tattoo - Nice Boys
Motörhead - Ace Of Spades
Turbonegro - All My Friends Are Dead
The Hives - Walk Idiot Walk
The Vines - Ride
Pumpa - Hodím si lano
Van Halen - Get Up

http://uloz.to/xoGnzE2G/slap-shot-from-peacemaker-volume-1-rar

JIMMY CLIFF - I CAN SEE CLEARLY NOW & ONE MORE

Jimmy Cliff je jamjský hudebník a legenda reggae. Hodně si na něm cením, že je mnoho let pořád vegetarián. V roce 1994 odpověděl na nkolik otázek ohledně jeho diety časopis Vegetarian Times. Zajímavý je taky vývoj jeho postoje k náboženství. Je velmi ovlivněn islámem, rastafariánstvím, křesťanstvím, přesto říká že tyto spirituální systémy nefungují, umírají a je potřeba, aby se zrodili nové spirituálnísměry. Podobně mluví i o politice a ekonomice.

Dávám zde dvě jeho skladby, jednu notoricky známou z filmu Kokosy na sněhu a druhou z posledního alba Rebirth (Znovuzrození).


neděle 19. května 2013

Jsi jako malé dítě! Kéž bych byl…




Díky okolnostem v mém životě jsem nějaký čas pracoval jako asistent na základní škole. Člověk, když pozoruje děti každý den pochopí, kolik toho ztratil. Musel jsem se ptát sám sebe, kolik lehkosti a čistého pohledu na svět jsem zanechal někde v minulosti. Děti mohou být našimi velkými učiteli, když jim to dovolíte. Jedné takové cenné lekce se mi dostalo nedávno. Jeden chlapec se rozčiloval, že mu spolužáci říkají různými přezdívkami. Snažil jsme se mu vysvětlit, aby si to nebral osobně, i když je to těžké, a tomu druhému, který ho popichoval, zase aby nedělal druhým nepříjemnosti. Celý rozhovor pozorovala dívka, Klára, jíž bylo mezi osmi a devíti a celou situaci komentovala slovy. „Mě Tomáš (její spolužák – pozn.) zase říká klarinet a mě se to líbí.“ Udiveně jsem se na podíval a říkám ji: „Klarinet je krásný nástroj.“ A ona jen pokývala hlavou. Díky svému úžasnému pozitivnímu postoji a lásce k hudbě tuto původně posměšnou přezdívku povýšila na ctnost.

Připomnělo mi to jeden příběh ze života Buddhy:
Jednou přišel k Buddhovi velice rozzlobený muž.  Hned spustil:  „Moji synové a dcery se stali tvými žáky, dělají nesmyslné meditace a zbytečnostmi ztrácejí čas. To tvoje osvícení, co to je?  K čemu je to dobré?  Nech moje děti na pokoji!“ Nadával a urážel Buddhu.  Dokonce ho proklel.  Buddha mlčky seděl, oči zavřené.  Muž se rozčílil ještě víc a Buddhu uhodil holí.  Buddhovi žáci, kteří byli situaci přítomni,  nevycházeli  z údivu.  Jeden z žáků,  Ananda,  přišel k Buddhovi a pohoršeně se zeptal:  „Učiteli, proč jste tomu muži neřekl ani slovo?  Mohl jste jej zastavit a nenechat se urážet a bít?“ Buddha odpověděl :  „Anande,  když ti někdo přinese dárek a ty jej nepřijmeš,  čí ten dárek bude?“ Ananda se zamyslel : „Pokud ho nepřijmu, zůstane dárci.“  „ Vidíš,“  řekl Buddha „ ten člověk mi přinesl dárek a já ho nepřijal.  Komu ten dárek zůstal?“

 


Také Don Miguel Ruiz, který psal o moudrosti Toltéků, v knize Čtyři dohody, píše o druhé dohodě (s podtitulem Neberte si nic osobně) toto:
Ať se děje kolem nás cokoliv, neberme si to osobně. Když použijeme předchozí příklad, potkám-li vás na ulici a řeknu: ,Hej, ty seš ale blbej,“ aniž bych vás znal, není to o vás, je to o mně. Jestliže si to vezmete osobně, pak snadno uvěříte, že jste blbec. Možná si pro sebe pomyslíte: „Jak to ví? Je snad jasnovidec, nebo to může vidět každej, jakej jsem blbec?“ Bereme to osobně, protože souhlasíme s čímkoliv, co se řekne. Jakmile souhlasíme, rostupuje nás jed, a jsme v pasti snu pekla. To, co nás do ní zavedlo, nazýváme osobní důležitost. Osobní důležitost neboli braní věcí osobně je maximální výraz sobectví, protože vychází z domněnky, že všechno se tyká „nás“. V průběhu naší výchovy - našeho ochočování -se učíme brát všechno osobně. Myslíme si, že jsme za všechno zodpovědní. My, my, vždycky my! Ale nic, co jiní lidé dělají, nedělají kvůli nám. Dělají to kvůli sobě. Všichni lidé žijí ve vlastních snech, ve vlastní mysli; nacházejí se ve zcela odlišném světě, než je ten, v němž žijeme my. Když si vezmeme něco osobně, činíme tak na základě předpokladu, že ostatní vědí, co je v našem světě, a pokoušíme se vnutit jejich světu náš svět. I když se nějaká situace jeví jako osobní, i když nás jiní přímo urážejí, nemá to s námi nic společného. To, co říkají, co dělají a názory, které vyjadřují, je v souladu s dohodami v jejich myslích. Jejich názory pocházejí z naprogramování, kterého se jim dostalo v průběhu ochočování.

Don Miguel Ruiz správně píše o průběhu ochočování. Mnoho dětí jsme ještě nestihli ochočit. Nejsou oslabeni tolika malichernostmi jako my. Učme se od nich, jak být silnější. Vneste si do života trochu dětského pozitivního smýšlení. Přestaňme lpět na názoru druhých. Mějme rádi sami sebe. Jen tak se nám může líbit, že nám někdo říká klarinet. Budeme šťastnější a silnější.

Nenechala se ochočit a triko GBH neodložila ani kvůli rodinému fotu. :-)

Červený trpaslík - bezchybnatý seriál


Vždycky jsem měl Červeného trpalsíka rád. Vtipem a s nadsázkou řeší mnohdy závažné věci, ale hlavně je naplněn neuvěřitelně absurdním humorem. Nikoho nešetří a nebere zajatce. Pro mě je Červený trpalsík nejlepší antidepresivum a dalo by se říct, že mi mnohokrát zachránil psychické zdraví. Děj se odehrává v budoucnosti a točí se kolem ústředních postav Rimmera, Listera a Kocoura. Každý z nich je tak trochu karikatura a určitě v nich poznáte mnohé lidi kolem vás, někdy možná i smai sebe. Některé dialogy jsou natolik povedený, že v jistých kruzích naprosto zlidověli.
Díly s vážnějším obsahem jsou třeba Čekání na boha, Roztavení nebo Lemons, určitě se na to podívejte.
Nachystejte květináče, na Vánoce jsem zpátky.

čtvrtek 16. května 2013

Punk jako inspirace

Joe Strummer z kapely The Clash, hudební génius a vegetarián
Prvního pankáče jsem viděl v pozdních 90. letech v nějakém pražském parku. Do Prahy mě tehdy vzali na výlet, z jednoho panelákového sídliště na Jižní Moravě, prarodiče. Naprosto šokovaně jsem sledoval lidi v těžkých botech, s barevnými vlasy, řetězy a v kožených budnách. Naprosto upřímně jsem se babičky zeptal, kdo to je a ona, jinak úžasný a skvělý člověk, odpověděla, že feťáci. Tak takový má asi společnost pohled na tuto hlučnou punkovou hudbu, na tyto lidi co vypadají velmi výstředně. Pobuřuje je to a nikdo normální se toho nemůže účastnit, jedině nějaký feťák. Velmi krátkozraké hodnocení, micmochodem. A jak chápu punk já? Jak ho vidím po letech?

HNF - To svět se posral!




Lepší hudební a punkové znepokojením nad stavem světa jsem nikdy neslyšel. Nahrála ho kultovní kapela Hrdinové nové fronty z Jihlavy, ještě před rokem 1989. Sám zpěvák v rozhovoru přiznal, že touto písní řekl vše co chtěl v punku říct.



Text:
Co to je, co to je, co to je, co se to děje?
Co to je, co to je, co to je, co se to děje?

Žijeme v prázdnu, boříme se do bahna.
Co to je, co to je, co to je, co se to děje?
Vypíchli jsme si svoje oči a čekali s důvěrou.
A někdo nám, někdo nám, někdo nám, někdo do nich nachcal!
Stísněná doba, prašivej vzduch, co asi znamená šílenej puch?

Ref:
To svět se posral.
To svět se posral.
To svět se asi posral.
To svět se posral.

Točím se dokola, všude žlutá kola.
A co to je, co to je, co to je, co se to děje?
Otevřeli jsme svoje srdce a čekali s důvěrou.
A někdo nám, někdo nám, někdo nám, někdo do něj nachcal.
Brutální soulad politickejch stran, v ulicích teror, šílenej kravál.

Ref: ...

Špinavá doba, prašivej vzduch, co asi znamená šílenej puch.
Brutální soulad politickejch stran, v ulicích teror, šílenej kravál.

Ref: ...

Brutální soulad politickejch stran, v ulicích teror, šílenej kravál.
Stísněná doba, prašivej vzduch, co asi znamená šílenej puch.

To svět se posral!

Ježíš z Matouše, 12 kapitola

Nový zákon, Matouš, 12 kapitola

46. A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit.
47. Někdo mu řekl: "Pohleď, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit."
48. On však tomu, kdo mu to řekl, odpověděl: "Kdo je má matka? A kdo jsou moji bratři?"
49. Ukázal rukou na své učedníky a řekl: "Pohleď, toto je má matka a moji bratři.
50. Kdokoli totiž koná vůli mého nebeského Otce, ten je můj bratr a sestra a matka."


Stále se necítím součástí žádného náboženství, proto prosím odložte své předsudky. Ježíšovi výroky jsou pro mne velkou inspirací, protože souzní s mnohým v co jsem vždy věřil.
Často přemýšlím konkrétně nad tímto výrokem. Když jsem četl tuto pasáž poprvé, byl jsem zcela šokován. Označil dav cizích lidí za svou matku a bratry. To miluje svou matku tak málo? Tu kterou ho vidím vždycky pod stromkem na Vánoce v dřevěném betlémě, jak ho chová na seně? :-) Jaký já mám vztah k cizím lidem? A v ten moment jsem pochopil. Ježíš si všech lidí, co kolem něj stáli vážil a miloval je jako svou matku. Jako své bratry. A na základě čeho? Krevní pouto, to očividně není. Není to ani pouto národní, není to ani pouto rasové. Není to ani na základě sociálního postavení. Vidí všechny kolem sebe lidi, kteří nejenmože jsou si rovni, ale kteří jsou dokonce pro něj tak důležití, jako jeho nejbližší rodina. Jedním výrokem zbořeny všechny národní, rasové, státní zdi a rozdíli. Hranice a rozdíly smazány, jsou pro nějbez vyjímky rodina. A nakonec dodává, že jsou jehou rodinou proto, že konají vůli jeho nebeského Otce. Tímto výrokem odkazuje k provotnímu stvořiteli a k principům spirituálním. Nejsou to žádní králové, žádné monetární zájmy, ani žádní insituce.
Vůle božského otce, zvláštní termín. Nicméně nemluví o podřízení, strachu či nutnosti poslouchat nějakou autoritu. Mluví o konání, mluví o hluboké vnitřní inspiraci a intuici. A jaká je vůle nebeského otce, prvnotního stvořitele? Podle mne to je rovnost, svoboda, láska a služba druhým.
Nechme se inspirovat a posuňme náš vztah k lidem mimo rodinu na vyšší úroveň.

Jak to bylo skutečně se starým Mírotvorcem?


Jistě si na ten blog pamatujete, samopaly, rudé hvězdy, Marx vedle Kropotkina. Dneska, když se na to dívám zpětně, trochu se mi dere škleb do tváře, jak jsem si zjednodušil svět a ignoroval svou vnitřní integritu. Občas se tomu taky říká fanatismus. Ve středu mého zájmu byly vždy tři oblasti. Společnost, psychologie a výchova a obecně věci mimo materiální svět, včetně boha. Při zkoukání nemoci této společnosti, někdy v době mých šesnácti let, jsem si myslel, že jsem uzřel lék na všechny neduhy. Měl jím být anarchismus. Na několik let jsem se ponořil do studia směru tohoto hnutí a nabyl jsem dojmu, že jediné řešení je revoluční anarchokomunismus, který smete starý svět silou a postaví nový svět na troskách staré společnosti. I ten název tohoto blogu byl vlastně vtip, protože jsem nechtěl nic jiného, než krev a válku. V oblasti psychologie jsem se zaměřil na oblasti konzumu, drog a destruktivních sklonů. Jak paradoxní, že? Nakonec jsem si diagnostikoval docela slušné poruchy v tomto směru.
A bůh a věci mimo materiální svět? Tyto věci ke mě přišli sami, měl jsem a mám něco jako mystické a paranormální prožitky, dějí se v mém životně velmi podivné náhody. Nemohl jsem to nechat jen tak ležet stranou, tyto vjemy si říkali o vysvětlení z mé strany. Ano, mnozí si říkali, že blázním, že mi přeskočilo. Ale jiní pochopili a nakonec snad i sami byli překvapení. Proto zdravím všechny, kdo mě podporovali a věřili mi. Vidět nevysvětlitelná uzdravení například, to s člověkem poměrně hne.
Nakonec se všechny tyto mé zájmy začali střetávat v jendom bodě a pochopil jsem, nakolik se mýlím. Jenže v té době, už má Mírotvorce velkou čtenost a stává se velmi populární mezi anarchisty a podobnou "verbeží" jako jsem byl já. Obsah vlastně nebyl nijak zásadní, jen hudba, pár komiksů a občas i něco závažnějšího. Ani jsem nečekal úspěch, byla to jen taková sranda pro mne a kamarády.  Jenže, jak dlouho člověk vydrží dělat na něčem, čemu už sám nevěří? Vydržel jsem jen chvíli. Pak následovalo prohlášení a ukončení publikování, chtěl jsem ale zachovat archiv článků a odkazl na hudbu. Nějakou dobu jsem se věnoval jiným projektům, nicméně google shledal mé působení v blogo sféře jako velmi problematické a zrušil mi účet. Ale já se tak snadno nevzdádám. Pokud tedy máte nějaké stížnosti ohledně smazání, nemám to na svědomí já. Ale beru to jako příležitost začít znovu a líp.
A co dál? Nekladu si žádné podmínky a to mě naplňuje nadšením. Určitě se zde konečně objeví mé myšlenky a nebudu jen kopírovat obsah jiných. Můžu publikovat co chci, jak chci,už se nemíním nijak přetvařovat. Ptáte se, co tím konkrétně myslím? Ani já sám nevím. Ovšem chci pokračovat v psaní a propojovat lidi a myšlenky, jako nikdo přede mnou. Ano riskuji jakousi pověst, ale já jsem o ni nikdy vlastně nestál. Budu zde publikovat věci týkající se naší společnost, naší psychiky a duchovna. Vlastně máte možnost vidět poprvé vše, o co se zajímám. Odteď už žádné přetvařování. Líbí se ti? Čti to dál. Nelíbí? Odejdi. Nikomu nic nenutím, na pravdu nemám patent a nikam nepatřím.

PS: A ano, stal se ze mě sympatizant aktivního nenásilí a pacifismu. A cítím neskutečnou úlevu, z nalezení vnitřní integrity.

REVOLTA - Pokojný bojovník

Sister Carol - Veggie Veggie

Naše chování ke zvířátům je odrazem našeho lidství. Co o našem lidství vypovídají miliony mrtvých?

středa 15. května 2013

Pražská komedie bojového sportu, v hlavní roli nácek

Maďarský neonacista přijede na turnaj bojových sportů.



"... samozřejmě jsem nevěděl o jeho tetováních a názorech," tvrdí pořadatel.
 



"Bude zápasit v tričku."


Více na: iDnes.cz a romea.cz

Volby pro ovčany

Trochu hořký humor, který se týká voleb do státních institucí. Volíte predátory a lidi, kteří slouží jiným zájmům, jen ne zájmům většiny. Vhodit hlasovací lístek není povinost, není to cnost, je to stádnost.